Renesanční skvost západních Čech Státní hrad a zámek Horšovský Týn vám představí historii císařského vyslance hraběte Maxmiliána z Trauttmansdorffu (1584–1650), majitele tohoto zámku, a vyzdvihne jeho zásluhy při klíčových diplomatických jednáních, které vedly k ukončení krvavého konfliktu třicetileté války. Připomenuty budou i evropsky významné památky na Maxmiliána Trattmansdorffa i na jednání vestfálského mírového kongresu, které se dochovaly ve sbírkách Státního hradu a zámku Horšovský Týn. Mezi nejvýznamnější patří pero, jímž byl podle rodové tradice vestfálský mír podepsán.

Maximilian z Trauttmansdorffu byl nejvýznamnějším členem rodu Trattmansdorffů, který pocházel ze Štýrska a v 17. století se usadil také v Čechách. Hlavním sídlem rodu byl zámek Horšovský Týn, Trauttmansdorffové vlastnili také například zámek Litomyšl nebo Protivín v jižních Čechách. Maxmilián z Trauttmansdorffu se stal roku 1645 hlavním císařským vyslancem při mírových jednáních v německých městech Münsteru a Osnabrücku. Jejich cílem bylo ukončit třicetiletou válku, která začala 23. května 1618 Pražskou defenestrací. Během jednání vypracoval Trauttmansdorff návrh mírových smluv nazvaný Instrumentum Trauttmansdorffianum, který se stal posléze základem mírových smluv podepsaných 24. 10. 1648. Hrabě Trauttmansdorff si získal respekt a úctu zúčastněných diplomatů a je všeobecně vnímán jako hlavní tvůrce vestfálského míru.

Na zámku v Horšovském Týně se nachází exponát, který má celoevropský význam a připomíná důležitý okamžik v dějinách. Tři desetiletí trvající krvavé boje byly ukončeny podpisem mírové smlouvy. Památný brk, jímž byla smlouva roku 1648 podepsána, se nachází právě v jednom z prohlídkových okruhů zámku. Tuto vzácnou psací potřebu najdeme v zámecké knihovně. Je to pravděpodobně orlí nebo labutí brk, který je zbaven chmýří a je na něm namotaná hedvábná nit na které jsou navlečeny zlaté korálky. V období třicetileté války zemřelo v Evropě více lidí, než za první a druhé světové války dohromady. Vestfálský mír byl souborem dvou smluv, münsterské a osnabrücké. Hlavním vyjednavačem při podpisu těchto smluv byl již zmíněný císařský diplomat Maxmilián Trauttmansdorff, který byl zároveň vlastníkem panství v Horšovském Týně.

Hrad a zámek Horšovský Týn

Patrně nejvýznamnější regionální panské sídlo představuje renesanční zámek v Horšovském Týně. Původně se jednalo o biskupský hrad, kterému předcházel opevněný biskupský dvorec (neboli týn). Hrad vznikl okolo poloviny 13. století. První zmínka o něm pochází až z 80. let téhož věku. Za arcibiskupů Arnošta z Pardubic a Jana z Jenštejna došlo k dílčím úpravám. Za husitských válek přešel do rukou šlechtických rodů. Nejvýznamnějšími vlastníky byli Lobkovicové, kteří hrad získali roku Po katastrofě, kterou přinesl požár roku 1547, byl honosně přestavěn v renesančním slohu. Po třicetileté válce přešel do rukou Trautmansdorfů, kteří udržovali jeho renesanční autenticitu. Následné úpravy byly nevýrazné a v 19. století došlo k novorenesančním úpravám, které jsou spojeny s architektem Josefem Schulzem. Archeologický výzkum objasnil počátky hradu. Mimo jiné byly odkryty i zbytky opevnění biskupského dvorce, jehož součástí byla jednolodní kaple s pravoúhlým závěrem. Budoucí hradní areál přirozeně integroval do svých nových budov i tuto sakrální stavbu. Vybudování hradu bylo otázkou několika fází. Jako první vzniklo západní křídlo s jihozápadní věží, přičemž obrana areálu byla zajištěna provizorním opevněním z bývalého dvorce. V druhé fázi vznikla severozápadní věž, která byla připojena k západnímu křídlu. Analogická věž na jihovýchodě vyrostla nad hmotou výše zmíněné kaple. Ve třetí fázi konečně vznikla hlavní hradba a zřejmě i hranolová věž v severovýchodním nároží. Z opevnění bývalého dvorce se stal parkán. Později patrně vzniklo křídlo i na východní straně. Drobné pozdně gotické doplňky jsou přítomné v západním paláci. Podél severní hradby byly zřejmě umístěny arkády. Když byl dokončen, představoval horšovskotýnský hrad takřka dokonalou ukázku středoevropského kastelu. Obranný systém byl relativně důmyslný. Do hradu se vstupovalo patrně z náměstí. Dále bylo nutné skrz parkán po jižní straně obejít jádro, jehož vchod byl umístěn v západním křídle. Tyto kvality by rozhodně podpořilo, kdyby věže vystupovaly z hmoty obvodové zdi, čímž by se staly věžemi flankovacími. I tak horšovskotýnský hrad představoval na poměry 13. století výstavný objekt s dobrými obrannými kvalitami. Stavitelem na Horšovském Týně byl s největší pravděpodobností Agostino Galli, který pro Lobkovice vybudoval palác (dnešní Schwarzenberský) na Hradčanech. Za nejhodnotnější součást zámku se považuje jižní křídlo, které bylo dobudováno na počátku 17. století. Současně bylo vystavěno purkrabství na zadním dvoře a v parku míčovna a zahradní pavilon. Výsledná podoba zámku přežila takřka do dnešních časů ve své autentické podobě a v 16. století představovala velmi reprezentativní sídlo skutečného renesančního magnáta. Výjimečnost stavby se potvrdila 16. srpna 1995, kdy byla prohlášena národní kulturní památkou. Hrad a zámek Horšovský Týn tak patří k nejkrásnějším v České republice.

Prohlídkové okruhy:

Grand prohlídka - Hradozámek
Hrad (zák. okruh I.)
Zámek (zák. okruh II.)
Purkrabství (výběrový okruh I.)
Kuchyně - z tajů depozitáře (výběrový okruh III.)
Mitsuko (výběrový okruh II.)
Kostel Všech svatých v Horšově (výběrový okruh IV.) Návštěvu je nutné předem domluvit se správou státního hradu a zámku v Horšovském Týně.