Tachov

Muzeum Českého lesa v Tachově Muzeum v Tachově v rámci zvláštní výstavy prezentuje nejdůležitější bitvy v okolí města. Dozvíme se v něm rovněž něco i o císařském rytmistrovi Johannu Filipu Husmannovi, který město Tachov koupil po bitvě na Bílé hoře.

Husmannův mlýn – číslo popisné 308 v Tachově

Mlýn nechal postavit císařský rytmistr Johann Filip Husmann. Jeho erb s letopočtem 1645 zdobí štít budovy. Husmann se zasadil o hospodářský rozvoj Tachova. Nejenže založil nové statky, ovčíny a mlýny v okolí Tachova, podporoval rovněž důlní činnost a vznik prvních sklářských hutí v lesích západně od města. Barokní mlýn v Tachově, vybudovaný za časů jeho vlády roku 1645, dnes patří k rekonstruovaným památkám města.

Popis trasy

Z muzea v Tachově je to k Husmanovu mlýnu cca 500 m pěšky. Od muzea přejdeme přes ulici k penzionu Praha a zahneme doleva. Po několika metrech se vpravo vynoří úzká ulička, kterou dojdeme až na křižovatku s další ulicí. Odbočíme doprava a mineme náměstí s kašnou. V místě, kde tato ulice náměstí opouští, se dáme vlevo a projdeme úzkou uličkou. Husmanův mlýn uvidíme už na jejím konci.

Zastávky:

1. Husmannův mlýn
2. Muzeum Českého lesa v Tachově

Husmannova kaple

Podívejte se na legendami a pověstmi opředené místo, kde stále nenachází klid Jan Filip Husmann, majitel Tachova z let 1623 - 1651 a jeho první manželka, Emilie purkrabinka z Donina.

Dle místní pověsti se zde uprostřed pohraničního hvozdu začalo na rozlehlém kameni, sloužícím v pradávných dobách snad za pohanské obětiště, objevovat 14 světýlek. V dobách šíření křesťanské víry se lokalita stala poutním místem a ze širokého okolí přicházela procesí poutníků modlit se ke 14 svatým pomocníkům v nouzi. Od toho pochází názvy U Svatých, Světce, Svatá, v němčině pak Heiligen. Podle další z legend jednou přicválal jakýsi rytíř, který se před shromážděnými poutníky rouhal Bohu i 14 pomocníkům a šavlí sekal po jednotlivých světýlkách. Když zhaslo poslední z nich a po všech zbyly jen černé šmouhy, skála se rozestoupila a rytíř se i s koněm propadl pod zem. Po rouhavci prý zbyla jen přilbice, kterou místní uložili do dřevěné truhličky a tu později dali na jeden z oltářů nově zbudovaného chrámu. Po rytířově koni zůstala na kameni jedna z podkov. Hospodáři z okolí věřili v její zázračnou moc a přiváděli proto ke kameni své churavé koně, z vděčnosti za jejich uzdravení pak přibíjeli podkovy na kostelní dveře.

Čtrnáct svatých pomocníků

Patrně již v gotickém období stávala nad údolím řeky Mže kaple a pod ní odedávna vedla jedna z obchodních stezek spojujících Čechy s Horní Falcí. Kupcům skýtala poslední zastávku na českém území před vstupem do pohraničních hvozdů, kde se naposledy poroučeli do ochrany patronů, z nichž 5 mělo záštitu pocestných přímo “v popisu práce”. Za husitských válek se v r. 1427 na nedalekém vrchu Vysoká odehrála jedna z významných bitev a pravděpodobně v souvislosti s ní došlo k poničení kaple. Podle nedoložené tradice byla kaple opravena a v r. 1496 míšeňským biskupem Mikulášem vysvěcena. Zdá se však, že zájem o poutní místo dočasně opadl, neboť věž pustnoucího kostelíka využívala před počátkem třicetileté války tachovská městská rada jako prachárnu. K zásadní změně došlo po r. 1623, kdy se lenním pánem do té doby královského zboží Tachova stal císařský rytmistr Johann Filip Husmann z Namedy a Riolsburku. Z jeho doby, z r. 1636, pochází první písemná zmínka, a to pod německým názvem Heiligen. Husmann přivedl do Tachova mnichy řádu sv. Františka z Pauly a v r. 1639 jim přislíbil zbudování kláštera ve Světcích za více než 36 000 zlatých. Pauláni měli přispívat k opětné rekatolizaci kraje, neboť většina obyvatel z okolí předtím přešla na luteránskou víru. Pauláni začali provozovat proslulou lékárnu, pečovali tak o duše i těla obyvatel v okolí Tachova. Ovšem kromě modliteb za svého donátora. Těch měl totiž pan rytmistr nemálo zapotřebí! Voják každým coulem se především staral o co nejvyšší výnos ze svěřeného panství a do tachovských dějin vstoupil jako nemilosrdný feudál. Archivní dokumenty vypovídají o jeho sporech s místními měšťany a více než třísetletá pověst ho líčí jako Ukrutného Jana, který Tachovské utiskoval coby odbojné poddané. Tradují se jeho divoké jízdy se čtyřspřežím, kterému se nesmělo nic postavit do cesty. Ani po smrti prý nemá v hrobě pokoje a za temných nocí obvykle o Vánocích projíždí za velkého hřmotu krajem v ohnivém voze taženém čtyřmi vraníky, doprovázeném štěkajícími černými psy, a hledá věčný klid. Koleje, které do cesty vytlačí kola pekelného vozu, bývají vidět prý i několik dní. Mezi původním německým obyvatelstvem bývala až do r. 1945 legenda o Husmannovi velmi živá a zdejší matky strašívaly neposlušné děti výhružkou: “Husmann jde!”

Jan Filip Husmann Husmann zemřel v r. 1651, aniž by byla stavba kláštera zahájena, a k výstavbě pak došlo až po r. 1664, kdy zadlužené panství odkoupil Jan Antonín Losy z Losimtálu. Na průběh stavebních prací měl prý dohlížet pražský stavitel Šimon Panetius zvaný Puncin. Klášter mniši zabydleli v r. 1669, duchovní správu však nadále vykonávali v původním, i když opraveném kostelíku. Nový klášterní chrám byl vystavěn až v následujících letech a v r. 1674 došlo jak na dodatečné položení základního kamene, tak i na vysvěcení monumentálního kostela, který bývá považován za nejstarší a největší raně barokní církevní stavbu na území Čech. K poslednímu odpočinku zde byli uloženi i Husmann a jeho první manželka, Emílie purkrabínka z Donína.

V r. 1787, po 113 letech blahého působení paulánů ve Světcích, došlo k zániku kláštera. Tak jako všechny ostatní paulánské kláštery ho v rámci svých reforem zrušil císař Josef II. Pozůstatky někdejšího zakladatele kláštera, Husmanna i jeho manželky, byly přemístěny do kaple, vybudované právě pro tento účel. Říkalo se jí Husmannova. Jednalo se pravděpodobně o novostavbu vybudovanou v místech starší kaple, do jejíhož podzemí byla vložena hrobka, do které se sotva vměstnaly 2 rakve. Pozůstatky Husmanna a jeho manželky zde ležely až do 50. let 20. století. K porušení a vyrabování hrobky došlo kolem roku 1957. Žáci místní učňovské školy prý po přednášce ředitelky muzea o zlém Husmannovi prolomili klenbu hrobky. Jednu z lebek nabodli na tyč a nosili ji v průvodu po škole. Po tomto incidentu navštívili hrobku pracovníci památkového ústavu a údajně z ní vynesli sametovou čapku a kusy dubové rakve. V tachovském muzeu jsou dvě cínové identifikační destičky pocházející z hrobky.

Podle další z místních legend se prý Husmannova první žena, jež byla patrně zcela jiného založení než její prchlivý choť, v minulých dobách zjevovala v podobě Bílé paní, která se nejprve klečící modlila a po modlitbě vždy pomalu, se skloněnou hlavou odcházela ke kapli. Dnes z památky zbývá torzo, které v návštěvníkovi vzbuzuje dojem, že někdejšímu nehodnému donátorovi snad není souzen věčný klid a mír.