Klobouk (Gloriet) - památník na bitvu u Domažlic, kde husité 14. srpna 1431 zahnali svým zpěvem křižáky pod vedením kardinála Cesariniho na útěk a ten zde ztratil svoje listiny, zlatý kříž a klobouk, který má gloriet připomínat.

Gloriet Klobouk, byl součástí cesty se stromořadím, která vystupovala přímo ze středu nádvoří koutského zámečku. Založení glorietu je možné vztáhnou k rozsáhlým opravám koutského záměčku a úpravám jeho okolí, které byly provedeny kolem roku 1824 majitelem koutského panství Janem Filipem Františkem Josefem Stadionem. O účelu jeho založení se místní historické prameny nezmiňují. Klobouk k sobě připoutal starou pověst z husitských válek. Vypráví, že právě zde ztratil roku 1431 kardinál Cesarini, prchající z husity rozehnané sipka křížové výpravy z Domažlic, svoje listiny, zlatý kříž a klobouk, který má gloriet připomínat.

Giuliano Cesarini (1398 Řím – 1444 Varna) byl italský duchovní, kardinál a papežský diplomat, který přivedl do Čech čtvrtou křížovou výpravu proti husitům. Patřil ke skupině vynikajících kardinálů, které papež Martin V. jmenoval na konci západního schizmatu. Díky svému intelektu a diplomacii se stal obhájcem papežského primátu proti koncilovým hnutím a zejména proti basilejskému koncilu. Francouzský biskup Bossuet označil Cesariniho za nejsilnější oporu, kterou mohli latinští katolíci na florentském koncilu postavit proti katolíkům byzantského obřadu.

Boj proti husitům a basilejský koncil

Mladý Guiliano, původem ze starobylé římské rodiny Cesariniů, vstoupil na duchovní životní dráhu a již roku 1426 dosáhl hodnosti kardinála. V roce 1431 ho papež Martin V. jmenoval svým legátem při říšském sněmu v Norimberku a zplnomocnil ho k tomu, aby hlásal a organizoval čtvrtou křížovou výpravu proti husitům. Zároveň byl předurčen jako předsedající koncilu svolaného do Basileje. Cesarini však za důležitější než zahájení koncilu pokládal konečné zúčtování s husity, a tak když norimberský sněm schválil velké křížové tažení do Čech, začal horlivě vyzývat k účasti obyvatelstvo Porýní a franských krajů. Snažil se odstranit spory mezi zdejšími knížaty, aby jim nic nebránilo přijmout kříž a vyrazit na výpravu. Počet účastníků stoupal a kardinál, jistý si vítězstvím křižáků, již posílal v tomto duchu zprávy nově zvolenému papeži Eugeniovi IV. Přípravy tažení ho natolik zaměstnaly, že oddaloval učinit zadost žádosti německého krále Zikmunda Lucemburského i obeslaných prelátů, aby již konečně zahájil jednání basilejského koncilu. Udělal tak teprve 23. července 1431, ale v srpnu byl již u křižáckého vojska, které v počtu více než sto tisíc vytáhlo k českým hranicím. Poté, co křižáci překročili pohraniční hvozdy, obrátil se Giuliano Cesarini ke kacířským Čechům s manifestem, v němž jim oznamoval své záměry. Dne 14. srpna se útočníci přiblížili k Domažlicím, kde se shromáždili husitští bojovníci vedení Prokopem Holým. Už při pouhém zaslechnutí písně husitů a rachotu kol jejich vozů, se křižáci dali, aniž by se střetli s nepřítelem, na zmatený úprk. Cesarini se pokusil několik houfů zastavit a přinutit je k boji. Ocitl se však sám v nebezpečí, protože prchající v něm spatřovali hlavního viníka nastalé situace. Kardinál se nakonec rovněž zachránil útěkem, a to v přestrojení za prostého vojáka z družiny würzburského biskupa. Jeho ztracený kardinálský klobouk přivezli husité do Prahy jako vzácnou trofej a vystavili ho spolu s další kořistí před Týnem.

Tato událost hluboce ovlivnila Cesariniho smýšlení o husitech. Dospěl totiž k názoru, že kacířské Čechy nelze zlomit vojenskou silou, nýbrž že je potřeba s nimi vyjednávat. Bezprostředně po svém příchodu do Basileje se zasadil o to, aby se husitům dostalo veřejného slyšení před koncilem, čehož se dosud marně domáhali. V lednu 1433 přijelo do města české poselstvo v čele s Prokopem Holým. Třebaže se Cesarini vzdal nedlouho před tím kvůli sporům papeže Evžena IV. s církevními otci předsednictví koncilu, snažil se Čechům prospět, jak mohl, a stal se prostředníkem mezi nimi a jednotlivými preláty. Jeho respekt vzbudil především Prokop Veliký, kterého dosud považoval za svého bytostného nepřítele. Přesto nedosáhlo jednání českého poselstva na koncilu výsledku. Cesarini zahynul po bitvě na neznámém místě. Jedna z verzí vypráví o tom, že byl při návratu přepaden a zabit dunajskými piráty.

Tip:

Vydejte se po cyklotrase č. 2196 směr Starý Dvůr. Na rozcestí u Novodvorského rybníka budeme pokračovat po cyklotrase 2193 přes Starý Dvůr až do Podzámčí. Odtud po zelené turistické značce dozazíme na zříceninu hradu Rýzmberk. (cca 23 min, 4,5 km).

Kout na Šumavě

Původně obec Kout na Šumavě vznikla jako samostatný dvůr, který patřil pánům Rýzmberka. První písemné zprávy jsou z roku 1515, kdy byl majitelem panství Mikuláš Bojslav z Branišova. V roce 1589 koupil koutský statek Jiří hrabě z Gutštejna, který postavil tvrz. Budova tvrze je v současné době využívána jako centrum občanské vybavenosti.

Zastávky:

1. Nabburg
2. Neunburg worm Wald
3. Domažlice – Chodský hrad
4. Domažlice – Baldov
5. Horšovský Týn
6. Tachov
7. Kout na Šumavě
8. Rýzmberk
9. Rábí
10. Kašperk